Dobrý den
Jmenuji se Barbora Hamouzová a kynologií se zabývám od roku 1986.
Mám složeny zkoušky IPO3, ZV3, OP2, SchH3, BH, SchHA a FPr1 a chovu se věnuji od roku 1995.
Začalo to velmi netradičně - totiž 22.12.1985 stál za našimi dveřmi v panelovém domě
( který byl mimochodem zamčený ) pes. Když jsme zjistili, že nikomu v domě nechybí,
vzali jsme ho domů a dali mu nažrat. Bylo mi v té době 11 let a všechno jsem velmi prožívala,
protože po psovi jsem toužila už dávno. Druhý den máma psa odvedla do útulku a já tam za
ním začala pravidelně ( asi tak dvakrát denně ) docházet. Byl to úžasný, ovšem velmi dominantní
pes. Když nám paní Broučková v lednu řekla, že ho chtějí policajti, nezaváhali jsme a 28.1.
už byl u nás doma. Na veterině ho naočkovali a MVDr. Hřebík nám vysvětlil, že je to pravděpodobně křízenec německého ovčáka a greyhounda a že podle osvalení se buď musel narodit divoce, nebo ho někdo vyhodil tak ve dvou měsících.
I začali jsme s Cirem cvičit. Bylo to náročné, protože byl velmi agresivní na lidi i na zvířata, ale i velmi krásné. Dobře jsme se učili a již v dubnu jsme nastoupili na první zkoušku, přestože pes neběhal směry, vytahoval a nepouštěl, ale tenkrát se to tak nebralo.
No a pak už to šlo ráz na ráz. Udělali jsme ZVV2 a začali závodit. V roce 1990 jsem si pak pořídila Arise, protože Cir měl hotovo vše, co šlo. S Arčou to byla jednoduchá práce - učenlivějšího psa aby člověk pohledal. Samozřejmě, že jsem mu to úspěšně kazila a tak měl pouze 2x účast na MR NZŘ a dvakrát na IPO.
Dolly krutě doplatila na to, že jsem měla plné ruce práce s oběma psy a tak měla složeno jen ZV1 a OP1, což pro ni bylo dost málo.
Ascam se zas velmi brzy zranil a tak se jen poflakoval, ale měl z toho evidentně radost.
Cetic zas měla smůlu v tom, že jsem musela podstoupit operace páteře, a nemohla jsem se jí věnovat. Doufám, že se vše obrátí zas k lepšímu a budu se opět naplno věnovat výcviku a závodům.
zpět na úvodní stranu
Jmenuji se Barbora Hamouzová a kynologií se zabývám od roku 1986.
Mám složeny zkoušky IPO3, ZV3, OP2, SchH3, BH, SchHA a FPr1 a chovu se věnuji od roku 1995.
Začalo to velmi netradičně - totiž 22.12.1985 stál za našimi dveřmi v panelovém domě
( který byl mimochodem zamčený ) pes. Když jsme zjistili, že nikomu v domě nechybí,
vzali jsme ho domů a dali mu nažrat. Bylo mi v té době 11 let a všechno jsem velmi prožívala,
protože po psovi jsem toužila už dávno. Druhý den máma psa odvedla do útulku a já tam za
ním začala pravidelně ( asi tak dvakrát denně ) docházet. Byl to úžasný, ovšem velmi dominantní
pes. Když nám paní Broučková v lednu řekla, že ho chtějí policajti, nezaváhali jsme a 28.1.
už byl u nás doma. Na veterině ho naočkovali a MVDr. Hřebík nám vysvětlil, že je to pravděpodobně křízenec německého ovčáka a greyhounda a že podle osvalení se buď musel narodit divoce, nebo ho někdo vyhodil tak ve dvou měsících.
I začali jsme s Cirem cvičit. Bylo to náročné, protože byl velmi agresivní na lidi i na zvířata, ale i velmi krásné. Dobře jsme se učili a již v dubnu jsme nastoupili na první zkoušku, přestože pes neběhal směry, vytahoval a nepouštěl, ale tenkrát se to tak nebralo.
No a pak už to šlo ráz na ráz. Udělali jsme ZVV2 a začali závodit. V roce 1990 jsem si pak pořídila Arise, protože Cir měl hotovo vše, co šlo. S Arčou to byla jednoduchá práce - učenlivějšího psa aby člověk pohledal. Samozřejmě, že jsem mu to úspěšně kazila a tak měl pouze 2x účast na MR NZŘ a dvakrát na IPO.
Dolly krutě doplatila na to, že jsem měla plné ruce práce s oběma psy a tak měla složeno jen ZV1 a OP1, což pro ni bylo dost málo.
Ascam se zas velmi brzy zranil a tak se jen poflakoval, ale měl z toho evidentně radost.
Cetic zas měla smůlu v tom, že jsem musela podstoupit operace páteře, a nemohla jsem se jí věnovat. Doufám, že se vše obrátí zas k lepšímu a budu se opět naplno věnovat výcviku a závodům.
zpět na úvodní stranu